Věříme, že snahy našeho spolku se dotknou i srdcí všech plzeneckých spoluobčanů a povzbudí je k vytváření dalších společných aktivit k doplňování sbírky na naše varhany. Naší společnou snahou by mělo být, aby k vizuálnímu zážitku z překrásně restaurované barokní skříně nástroje přibyl i stejně krásný zvukový zážitek při využití všech dostupných možností kompletně dokončených varhan.

Co je cílem našeho spolku

Staroplzenecké varhany, z.s. vznikl na podporu rekonstrukce varhan v kostele Narození Panny Marie na Malé Straně ve Starém Plzenci. Cílem našeho snažení je dokončení tohoto projektu, které přinese nejen obohacení církevních ceremoniálů, ale zvýší také možnosti koncertního využití tohoto vyjímečného hudebního nástroje. Dalším naším cílem je shromažďování podnětů, návrhů a představ o rozvoji a využití všech možností společenských, vzdělávacích a kulturních aktivit ve Starém Plzenci.

Činnost spolku

V době vzniku Staroplzenecké varhany, z.s. v lednu 2012 byl již do nově rekonstruované barokní skříně vestavěn nový stroj 1. manuálu. Práce na realizaci přesné kopie původní zvukové dispozice varhan se ujal významný český varhanář pan Vladimír Šlajch z Borovan. Během prvního roku působení spolku se podařilo díky dotaci Plzeňského kraje a díky cyklu benefičních koncertů shromáždit prostředky na stavbu pedálového stroje, který byl slavnostně uveden do služby v červnu 2012. Zbývá však ještě doplnit poslední část varhan – varhanní stroj 2. manuálu. Předpokládané náklady na jeho stavbu činí zhruba 1,5 mil. Kč.

Kam půjde finanční výtěžek

V plánu spolku je nyní získat prostředky na stavbu poslední části nástroje – 2. manuálu. Tím by byl nástroj zvukově kompletně dokončen a byl by k dispozici pro duchovní i koncertní účely v celé své kráse barokní repliky. Věříme a jsme přesvědčeni, že tím by nalákal do Starého Plzence řadu zájemců o varhanní hudbu – z řad interpretů i posluchačů. Nelze také opomenout, že dokončený nástroj by po letech chátrání konečně důstojně doplnil architektonicky poučný a historicky významný interiér kostela s velmi ceněnými středověkými freskami.

Dějiny varhan farního kostela Narození P.Marie ve Starém Plzenci

O předcházejících varhanách v tomto významném, historicky a umělecky pozoruhodném kostele se mnoho konkrétních archivních dokumentů nedochovalo.
V pozdějším opisu farní kroniky pravděpodobně z 18.století jsou zmínky o varhanách v renesanční varhanní skříni snad z r.1554, další varhany mají být podle dochované knihy účtů z r.1601.

Z r.1710 mají pocházet další varhany, které vydržely na kůru kostela až do r.1916. Nemáme sice nikde v dochovaných dokumentech potvrzeného autora nástroje, ale organologové podle typických znaků uspořádání a provedení dodnes dochované části varhanní skříně usuzují na významného varhanáře Václava Starcka, pokračovatele ve slavné tradici „loketské varhanářské školy“, založené jeho starším bratrem Mistrem Abrahamem Starckem. Není to však jednoznačné, některé výtvarné prvky spíše ukazují na autorství Abrahama Starcka, či někoho z rozvětvené varhanářské rodiny Kannhäuserů.

Prospekt varhan (přední výtvarně pojatá část varhanní skříně) je mimořádně cenný a svými řezbami unikátní. Do vnějších stran bohatě vyřezávaných velkých křídel (uší) jsou zakomponovány postavy andělů hrajících na strunné hudební nástroje, ti však své nástroje ztratily podle pamětníků již před r. 1944.
Podle polohy rukou musel hrát jeden z andělů na smyčcový nástroj, druhý na nástroj drnkací.

Ve Státním ústředním archivu v Praze se v Katastru varhan z let 1914 - 1915 zachoval stručný popis těchto varhan včetně jejich dispozice. O stavu nástroje se píše: „Baroková řezba velmi sešlá a červotočem poškozená. Celý stroj velmi upotřebený častou hrou. Hodí se nejvýše k doprovodu lidových písní a to jen v plenu, ježto nedostatky a vady rejstříků poněkud se zakryjí. Veškeré dřevěné píšťaly jsou provrtané červotočem, péra úplně ochablá, vše velmi zastaralé. Vyjednává se nyní o pořízení nového stroje, ježto oprava tohoto není více možná. Skříň bude opravena a zachována“.

Nové dvoumanuálové varhany se 14 znějícími rejstříky pneumatické traktury postavila r. 1916 známá pražská varhanářská firma Em.Š.Petr jako svůj 210. Opus, stály tehdy 5110 K. Řezbářská výzdoba prospektu barokních varhan byla ale tak mimořádně bohatá a vkusně provedená, že přes svou značnou devastaci dřevokazným hmyzem byla po nutné asanaci a opravě zakomponována do nových varhan. Ostatní části varhanní skříně byly zlikvidovány.

Autor varhan Emanuel Štěpán Petr se narodil v Opočně r.1853, varhanářem se vyučil v Dobrušce. Pracoval ve známých pražských varhanářských firmách K.Eisenhuta a K. Schiffnera a ve Wroclavi. V r.1881 se osamostatnil a postupně vybudoval vedle J.Schiffnera největší varhanářský závod v Praze.
Za svůj život postavil přibližně 350 nástrojů v Čechách, na Moravě i v zahraničí. V plzeňské diecézi od něj pochází 17 varhan převážně malých, jednomanuálových. Po smrti E.Š.Petra r.1930 převzali firmu dva jeho zaměstnanci.

E.Š. Petr patřil v Čechách bezesporu k nejvýznamnějším varhanářům své doby. Postavil řadu velkých pozoruhodných romantických nástrojů v Praze, ale i na kůrech významných mimopražských kostelů. Je autorem několika vlastních patentů na pneumatické systémy. Také některé z jeho menších nástrojů lze označit za hodnotné, obzvláště varhany z ranějšího období jeho tvorby. Varhany farního kostela ve Starém Plzenci vznikly ale až v době továrního způsobu výroby se všemi důsledky snahy o stavbu levnějších nástrojů. Na kvalitě materiálu použitého na postavení plzeneckých varhan se neblaze podepsala právě probíhající první světová válka. Proto byl mimo jiné na výrobu většiny kovových píšťal použit místo varhanního kovu náhradní, zvukově neplnohodnotný materiál – zinek a zřejmě i méně kvalitní dřevo. Historickou cenu nástroje podstatně snížila i absence vlastní dobové varhanní skříně.

Již v 80.létech minulého století byl stav varhan velmi špatný. Nástroj byl silně napaden červotočem, řezby byly červotočem devastovány na „perník“, docházelo již k samovolnému opadávání částí řezeb. Hratelnost nástroje se rapidně snižovala pro množství závad a poruch. Neúspěšná snaha o účelnou opravu nástroje vyústila po diskuzích s odborníky k přesvědčení, že oprava stávajícího stroje je náročná, neekonomická a výsledky nezaručují dlouhodobou spolehlivost jeho funkce. Použitý pneumatický systém je po tak rozsáhlém napadení červotočem z ekonomického hlediska prakticky neopravitelný.

Bylo proto rozhodnuto zachovat a restaurovat hodnotné a velmi cenné zbytky varhanní skříně barokních varhan, které by při otálení s restaurováním zcela podlehly zkáze a pokusit se získat finanční prostředky na rekonstrukci nástroje z r.1710. Východiskem pro autentickou rekonstrukci byl krátký popis nástroje z r.1914, stavební zvyklosti varhanářů „loketské školy“ a rozměry kostelního kůru. Z uvedeného popisu nástroje je zřejmé, že varhany měly dvě klaviatury pro ruce (manuály) a jednu klaviaturu pro nohy (pedál) s celkem 13 hlasy (rejstříky).

Úkol rekonstruovat varhany byl svěřen varhanáři – restaurátorovi Vladimíru Šlajchovi, který má bohaté zkušenosti s restaurováním varhan tzv. „loketské školy“ , m.j. varhan v Plasích a Zlaté Koruně. Použitelné zbytky varhan Em. Š. Petra byly deponovány v depozitáři. Šťastnou shodou okolností a zásluhou paní poslankyně Ivany Levé ze Starého Plzence se podařilo v r. 2009 získat finanční prostředky alespoň na restaurování varhanní skříně a rekonstrukci varhanního stroje prvního manuálu. Během let 2011 a 2012 se pak díky další získané dotaci a činnosti Staroplzenecké varhany, z.s. uskutečnila stavba pedálového stroje. Nástroj nyní stojí na kůru kostela v plné své barokní kráse, zvukově ovšem zůstal nedokončen a čeká na rozšíření o druhý manuál.

Přes zvukovou nedokončenost zní nástroj jasným a jadrným barokním zvukem a jistě si najde své vděčné posluchače.
ing. Jiří Raindl